Byly blízko

Sleduji hladově obrys smutné krásy,
pokládám si otázku, proč asi..
Proč je asi smutná růže,
když samota ji nehryže?

Ach můj bože, můj odraz je strašný,
evidentně nejsem soběstačný,
trochu závist, trochu smutek,
strach že život utek.
//(i se strachem)//

Tragédie.

Sám nepozorován, svět sledovat,
v nepochopení usilovat,
nevím o co.

Černý myšlenky shromažďuju,
podívej, jak bezstarostně pluju...
V tomhle těle není ani to základní,
kde je touha dočkat se dalších dní?

Hle vozidlo jedoucí,
po silnicí,
cotva si ho všímám,
když ji přebíhám.

Nebrzdí,
troubí jen,
tak jezdí,
každý den.
-Cha Cha-

Pak zvláštní mě připadá,
že strach mě nepřepadá,
a když unikám o vteřinu,
čekal bych víc adrenalinu...

V ten mžik krátký,
tak blízko jsem u sebe smrt cítil,
zůstal jsem tak klidný...
jen úsměv na mé tváři zbyl.