Polárka

Chtěla bych se obklopit marností
A nechat tě tápat a klopýtat
Zavřít si srdce do korzetu
A stáhnout
Tak
Až to zasyčí
.
.

Čeká tě s jarem až přijde první strach
Až promění se na běláska

„Nenosím penízky v záňadří
jen pod punčoškou a za botama
Chodívám spát když vstává láska…“

Má oči krví podlité
A spoutavá ticho podvazkama

„Stýská se mi
a stesk má barvu po karmínu
stéká mi po rukách
volá tě, hýčká
a svádí vinu“

Nazývá tě uplakánkem
To protože často pláče
A ty v jejích lících
Míjíš se slzami s těžkým spánkem

Je to jen malá a smutná pohaslá polárka
Tak jako všechny jsou
…I přes ta klišé
Sněhem když jdou
Ruku v ruce a oči v ramenou
A pomalu pospíchají
A křičí tiše