Dýchat

Další chvíle ustanula,
v ní má duše ustrnula...

To kapky... jen ty dopadají,
v parapet náš,
padají kapky na polštář.

Ach vzpomínky, mé, jsou ke mně,
takové...jasné..
tak zřetelné.
Víc než kruté.
/Odháním vás/

Kdo by čekal, že zase uroní,
srdce slzy pro ní,
po takové době,
bude a je ve mně.
/zbytečný čas/

Zoufalství mé vrcholí,
proč ztráta tolik bolí?

Ona jistě dávno neví,
že byl někdo takový.
Jako já...
/i láska snad umírá,/

A ústa má, se otvírají,
z nich prosba planá,
ať to ze mě vyndají...
/tak se zoufalství otevírá/

A víčka slaná,
jen stěží se zavírají...
/před světem./

Ne nechtěl bych být jiný,
jen nevím...
budu-li takový,
budu i dýchat?