Bloudím

Bloudím nocí a té se i oddávám,
nejsem sám a přec jsem tak sám,
celou noc jsem jen kulečník hrál,
a povím vám, že hrál bych dál...

A tak dny volně plynou,
nikam mě neženou,
nedám si čas vzpomínat,
nechci více umírat...

Nevnímám svět a nevnímám dění,
když nebudu spát, nepřijde snění,
tak budu dál bdít,
svítání musí přijít.

Pak před světlem se schovám,
zanevřu na všechno,
A budu jen já sám.

A kdyby náhodou přišly slzy,
tak setřu je, zarazím je brzy,
ulehnu ve svůj stinný kout,
dokud hvězdy nezačnou nebem plout.

Pak pokud budu muset procitnout,
budu zase světem bloudit,
nočního vzduchu se nadechnout,
a snad i nesmyslně toužit.