Chtěl bych to být zase já

Chtěl bych napsat pár hezkých vět,
a zavzpomínat na ten prastarý svět,
na svět, co ve mně žil,
chvíle, kdy šťastný jsem byl.

A mlha mi ten pohled halí,
jsem sám v sobě stísněný,
na popel se pálí,
myšlenky zapovězený.

Procitám v šílenství,
vlastní samoty,
to proroctví,
věčný nicoty...

Děsivá představa,
co jak nůž vyvstává.

Ach kéž se zase vrátí,
život do žil mých,
ať více mě nemlátí,
skutečnost snů mrtvých.

Chtěl bych to být zase já,
který pod hvězdnou oblohou sní,
ten který ještě naději má,
kdo milovat smí.

Však k sebevraždě mě dohání,
pocity mi vlastní,
každý den a každou noc se měním,
nejspíš z toho zešílím.

Nerad bych někoho zklamal,
tím, že bych vážně skonal,
ale síla už mi dochází a nikdo mi ji nedá,
tam obloha je černá, kde byla dřív jen šedá.