Konec

Když se vítr mstí a bouře řádí,
déšť poletuje oblohou.
Všechno k sobě rázem ladí,
přestože vidí dívku nebohou.

To on ji spatřil a on se jí smál.
Poslal na ní bouři a kroupy ukrutné.
I když její otrhaný šál vlál.
Nevyvedlo to z míry děvče velmi smutné.

Za chvíli uvidí blesk a poté se ozve hrom.
Řeka se rozzuří a zaleje pole.
V dáli to zašustí a poté spadne strom.
Země se otřese a domy jsou náhle dole.

Jen osamělá dívka sedí pod smrkem,
z očí jí padají slzy zklamání,
Sleduje les a všechno s úlekem.
Čeká jen na to setkání.

A tak tam sedí dívka samotná,
uprostřed bouře níčící svět.
Čeká na ně a pranic se neleká.
A stále věří. Stále věří v ten krásný svět.