Prázdné srdce

Jak stěhovavý pták odletět ke hvězdám
A snít…
O Tvých snech,
Chci s Tebou být
A utrpení vzdávám hold
Jak smutný básník
Na kraji útesu
Víc bolesti už nesnesu –

Oči se mi klíží,
Krok zpátky už neudělám,
výjimečně půjdu dál,
kdo by se útesu bál –
zmrzačená nenávistí
sama k sobě –
žít jen napůl…
otáčet se budu v hrobě –
až ptáci budou zpívat
a já uslyším Tvůj dech jen,
budu ho vnímat jako sen,
když Tvé slzy můj žal skropí
a v duši zbydou prázdné stopy….

Usínám, sama cítím –
Jak bolest Tvá mi otevírá oči
A srdce mé ze skály skočí.