Rány na duši

Končí den,
blíží se noc.
Deprese má zase
nade mnou moc.

Slzy bolesti,
stékají po tváři.
Už nevidím,
budoucnosti záři.

Co já bych dala,
za bolest těla.
Jen kdyby duše,
chvilku klidu měla.

Asi právem,
teď se trápím.
Ve výčitkách,
sebe utápím.

Vzpomínky na štěstí,
srdce rvou na kusy.
Být šťastná teď,
jsou marné pokusy.

Přála bych si,
zalepit rány na duši.
Být zase oboustranně,
zamilovaná až po uši.