Změnu

Změní se někdy?
Změním se někdy?
Tak kdy?
Pryč chci...

Tam do lesa, plnýho mechu a kapradí,
tam kde vítr, listy ze stromů jemně svádí,
cítit kapky rosy na konečcích prstů,
nádech čistého vzduchu skrz vlhkých rtů.

Tváří padnout do nejjemnějšího mechu,
zahodit na vždy lidskou pýchu,
čekat na oblohu hvězdnou,
k měsíci natáhnout ruku svou.

V raní mlze se probouzet,
dlaní pomalu ji odhánět,
procitat z krásných snů,
do čistě bílých dnů.

Já už se nechci víc probouzet,
s tváří lásky dávno umrlé,
víc se nechci vracet,
ve vzpomínky bolavé..

Ach, změnil jsem se,
že mi pomoci je, nevěřím,
tak před světem zpovídám se,
v noční můry se probouzím.

Ale já...
chci se změnit...
věřit, že cenu má,
věřit.