U dna

Mě u srdíčka lásko bolí,
chci hlavu schovat pod hladinu,
než trápení mě nepřebolí
a dívat se jak bídně zhynu...
tam v temném šeru, někde u dna,
kde atmosféra bývá nudná,
když pohltí tě hlubina,
pak vyjde malá bublina,
co osvobodí duši moji
a s nebesy mě navždy spojí...
už není smutek, není žal,
to jenom osud můj to vzdal,
jenž neunesl tíhu žití,
už není cítit vůně kvítí,
už sluníčko mě nezahřeje,
je konec jedné beznaděje...
došla mi radost, došla síla,
utonula má lásky víra
a zvony v dáli slyším znít,
konečně má má duše klid...