Zbytečnost

Jak černý mrak,
na mojí hlavu dopadá,
tak pomalu vrak,
do vln se propadá.

Ta bouře blesky nosí,
na křídlech pocitů,
trosečník marně prosí,
skrze bolavých rtů.

A v prázdnotě dní,
jako nejhorší obraz se odrazí,
od hladiny portrét mi vlastní.

S mrtvou nadějí v srdci,
navěky uloženou,
pryč, pryč chci!
Pro lásku tvou.

Ve mně už nic není,
nic co radostí plní.

Tak kdybych jenom směl,
vytrhl bych si srdce a duši,
tělo bych darovat měl,
a zbytečnosti bych zahodil.