Nesmířená duše

Náhrobkem oděna v pentlích s nápisy,
osamocena v noci třináctou,
kostelní zvon svolává mrtvé,
všichni vlečíc se zimou třesknutou.

Na kameni vlásek od mé milé,
jako dárek k výročí stému,
bolavá hruď kde míval jsem srdce,
dnes jen kost v ruce se třese.

Kostel k náhrobku novému svolává,
své mučedníky z řad zemřelých,
spatřuji v zástupu svoji milou,

jak kopyty ďábla na dveře tluče,
za odpuštění hříchů pro své milé,
na kolenou prosí, polibkem jen odměněna .