Ticho v zahradě

Ticho jak v zahradách pln krásných květin,
dozněla hudba plující z oblohy.
Utichl šum rozkvetlých stromů,
uhasly pohledy němých zvířat.

Srdce se zastavilo - nebylo záchrany,
z rukou síla opustila svoji moc,
v očích vyhasl jasný plamen,
duše odešla ke hvězdám.

Mrtvá teď leží mezi stromy,
sklání se k ní paprsky slunce.
Neopálí a nezahřejí tvář,
co bílou barvu v sobě polyká.

Ticho v trávě - s neživým tělem
dozněly nádechy, obloha pláče.
Utichl zpěv hlasu, smíchu i slov,
zatměl se pohled němé zahrady.