Sám proti sobě

V divných představách se ztrácím,
ve snech se podivně vracím,
tam rty odráží jméno její,
ach ty rty, co se mi smějí.

..Ty mi vlastní...

A čas zas hořkne jak na věčnost,
ten nejhorší má tu vlastnost,
tolik jsem si ráno přál,
abych mohl spát jen dál.

...V mých snech...

Tak dostal jsem ze snů nádech,
bych sám sebe dnes neztratil,
že i po tolika pádech,
jsem v sobě něco ucítil.

...Naděje poslední...

Ač věru ubohý život žiju,
tak chci věřit, že se to změní,
sám se sebou se biju,
když další vídám snění.

...V prázdných dnech...