V osamění

V osamění
dobře je mi.

jsem v proudu řeky opuštěný kámen
motlitba beze slov, tiché "ámen"
jsem opuštěná tečka na konci věty
vydýchaná vůně i nerozkvetlé květy.

V osamění,dobře je mi
spím a nechci probuzení.

Jsem kosa ostrá v lučním kvítí
v tiché noci vlčí vytí
jsem u cesty pusté vykotlaný strom
i oslnivý blesk, co nechybí mu hrom.

V osamění, dobře je mi
spím a nechci probuzení
samota, má milá
přede vlákna tklivá.

Jsem na nebeské báni poblouzněný pták
poslední tón na rtech, opuštěný vlak
Jsem bez prstenu démant ryzí
i kouř ohně, který zmizí.
Jsem na dně sklenky slza vína
meč co hlavy chmurám stíná
Jsem poslední náboj v zásobníku
i zhaslá svíce u pomníku,
co dohořela v osamění...
...v osamění
...dobře je mi.