Ticho, co trhá uši
Ticho, co trhá uši
Odmítá slyšet ticho.
V kleci neodvahy
uvězněna.
Sebou zavržena.
Vyhnána od kmene.
Neví, kam patřit.
Aspoň místo v rohu.
Padá do propasti…
Zároveň volá: ,,Mohu ?"
Už ne.
Žít na zálohu vrácených
lahví od vína.
Nikdo je nechce.
Ani ji.
Tak lehce…se umírá.
V kleci neodvahy
uvězněna.
Sebou zavržena.
Vyhnána od kmene.
Neví, kam patřit.
Aspoň místo v rohu.
Padá do propasti…
Zároveň volá: ,,Mohu ?"
Už ne.
Žít na zálohu vrácených
lahví od vína.
Nikdo je nechce.
Ani ji.
Tak lehce…se umírá.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
jak tak čtu (už nějaký to úterý) tvoje básně... je to muzeum lidí a jejich osudů... je to neuvěřitelně pestrej katalog... a většinou smutno... ale to osudy bývají;
zas fascinující
10.03.2009 23:38:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Ach zálohované víno... to je mi těžko u srdénka z této básenky... tak nevím, zda-li mám skříplý nerv, abo mě to srdce skutečně bolí...
13.01.2009 06:22:00 | NikitaNikaT.
Někdo určitě porozumí..někdo se najde, na světě není nikdo sám :-)
11.01.2009 16:17:00 | Chancer