Mít šanci žít...

Snažím se vznést, nad vše se povznést
Bolest v srdci jako kompas může mě vést
Roztáhnout křídla a letět do dáli
Já půjdu slepě, nehledě jestli pravdu má-li

Nemohu zůstat na místě
Čekat na prázdné příště
Pohnout se je nad mé síly
Jen vzpomínky ve mně zbyly

Vzduch stále stejný dýchám
Strach ale větší mívám
Splynout se s ním snažím
Každým dnem, i tím dalším

Odletět jako pták
Moje duše již udělala tak
Nežiji, i když tělo se vzpírá
Uvnitř každým ránem zmírá

Plakat již nemá váhu
Tolik bolesti a tolik žalu
Jenom vzhůru hledím
I když tím nic nezměním

Nic zničit prázdnotu nemůže
Žádné slovo nic nezmůže
Je to více než mohu snést
Strach mě něžně může vést

Projít sama životem
V prázdnu, tichu a s tím pocitem
Rány čas nemůže zahojit
Když srdce chce šance zahodit

Pláču, ale slzy již s životem odešli
Umírat žalem, jít navždy
Samota otvírá náruč svou
Já mohu naposledy vydechnout

Bolest bude nesmrtelností mou
Společnicí na cestě tmou
Pro mě se nic nezmění
v očích mých už život není…