Samota

Samota

Jak zvon Tvé srdce zní tou noční temnotou.
Proklínám den, kdy odešel jsi někam do neznáma
a já jsem tu zůstala jen se svou věčnou samotou.
Hudba všude kolem zní, já jsem jak smutná dáma.

Černá barva se rozlila všude okolo, kde jen mohla.
Má ústa jsou zamčená a já jsem jako z kamene socha.
Není tu není žádná síla, jenž by se mnou někam pohla..
Je tu však temný ďábel, co se mou bolestí stále kochá.

Rve mi srdce z těla, moc bolí to, je to k nevydržení.
Umírám touhou, umírám bolestí, jak mám jít dál?
Kde je ten, kdo pomoct by mi chtěl, proč tu není?
Kdysi dávno tu byl, však podat mi ruku se bál.