Být či nebýt

Jen se z okna koukáš ven,
jak soumrak halí tuto zem.
Proč stále sama jsi na cestě té,
proč neotevřeš srdce Své.

Zamkla jsi se na sto západů,
v hlavě máš jen tisíc nápadů.
Co chystáš víš jen ty a Tvá duše,
šíp někdo vystřelí z dřevěné kuše.

Proletí tělem zasáhne přesný cíl,
nezůstaneš chvilku, nebudeš tu dýl.
Usínají oči, jenž spatřily světlo,
je tu zima necítíš už teplo.

Bílá je tvář, ten pocit dobře znáš,
nejsi už živá, smrt kolem sebe máš.
Koukáš se k nebesům a cítíš se sama,
Chceš už hned odejít, jsi ale máma.

Co počnou si bez Tebe Tvé malé děti?
Budou jak andílci co po nebi letí.
Nemůžeš odejít nechat je na pospas světu,
Jak ale přežiješ, co láska, je tu?