Klášterní zeď

Klášterní zeď

Za starou klášterní zdí nářek staré zazděné ženy zní.
Úzkost, bolest utrpení se rozléhá chodbami.
Ta žena umírá pomalu, je sama v chladné kopce, to dobře ví.
Za její hříchy ji tam zazdili vrazi s černými botami.

Láska ji mysl zatemnila a srdce ovládl hřejivý pocit.
Ten muž, co dal ji pocítit, jak chutná vášeň a touha tu není.
Ji za to však zazdili za temné mrazivé noci.
Kdo ji tak omámil a zničil na její smrti už nic nezmění.

V hrobě je nahá a zmučená, necítí chlad, je sama není tu s ní.
Schoval se za tmu noci, zahubil nebohou ženu, je vinný.
Na kameni nápis, jenž za cizoložnici ji nazval.
Na hrob za tisíc let ještě nikdo ani jednu květinu nedal.