Sen

SEN

V mém světě plném snů a přání jsem svou vlastní paní.
Tam očaruji kouzlem všechny, na které přišlo již spaní.
Zavři oči ponoř se do noci, já přijdu a pohladím tvou tvář.
Konečky prstů se dotknu, uvidíš v temnotě teplou zář.

Poletíme za tím teplem, pospíšíme za světelnou bránu.
Ale rozmysli se, odletíš-li se mnou, nespatříš již ráno.
Můj svět plný snů je místo, odkud se nikdy nevrací.
Neplatí slzy, prosby, výčitky, útěk se nikomu nevyplácí.

Ten, kdo chtěl utéct byl přikován okovy k vysoké skále.
Přilétla hejna ptáků, vyklovala oči, on pak měl na mále.
Byl živý tělem, však mrtvý duší, ale zůstat musel dál.
Vybral si cestu sám, podal mi ruku a chtěl jít, pak se bál.

Jen jednou zvolíš si cestu a za chyby zaplatíš nicotou.
Jsi mezi přáteli, leč Tvůj život je protkán samotou.
Od nás se už nikdy, nikdy nevrací do bělostného dne.
Tak jen zvoláš do ticha, proč přišel jsi můj děsivý sne?