slova

V dálce se stmívá, chci letět oblohou
Bílá netopýří křídla vzlétnout nemohou
Tak proč se toužím vznést, dotýkat se hvězd
Sny se nesplní, když ztrácí lesk

A hvězda padá, budu něco si přát
Já hvězdu chytám, na princeznu si hrát
Na krásku, co sleduje vše zpod víček
Staví si zámek z vyřčených slovíček

Hvězda se snáší, dál putuje tmou
Jiskřičku naděje slovíčka vykřešou
Ten, kdo ji rozžehl, sám ať se spálí
Slova jen lžou a lež mne pálí

Bolí a píchá, slabiky bodají hroty
A oheň už hoří, vířící pocity
Ta slova jediná, jak kapky padají
Oheň, co v srdci sálá, déšť zaplaví

Pro oči nevidím, kdo kolem stojí
Pro uši neslyším věty, co hojí
Pro bolest pláču, pro srdce hořím,
Do zrady skáču, do vod se nořím

Mlha a dým, kouřový stín,
Vlny se valí, voda se kalí
Oheň, jenž hoří, slovíčka boří

Jak zámek z karet iluze mizí
Co pevně stálo, zdá se teď cizí
Praštěný protiklad, do srdce chlad

Vkradl se mi do duše, nezvaný to návštěvník
Uvnitř čeká nehluše, slyším jeho smích a křik

Mlha a dým, kouřový stín,
Vlny se valí, voda se kalí
Oheň, jenž hoří, slovíčka boří

Chci být tou princeznou, co věří v pohádky
Chci být tou princeznou z tajemné hádanky
Ze skály prach, z lesa je poušť
Kouzelník čaruje, on tiskne spoušť

Slzy padají, tváře mi smáčí
Po nitce k hádance bílý kůň kráčí
Teď jsem svou princeznou z magické pohádky
Jsem princezna, já věřím v zázraky