Zamčená tam uvnitř...

Necháváš mě tu samotnou stát…
stát a čekat…
Měl jsi mě vůbec někdy rád?
Ty nevíš jak mi je,
nezajímá tě moje melancholie,
má bolest a žal,
srdce, které jsi mi vzal…

Tajně doufat a milovat,
s každým dnem naději ztrácet…
prstem na zamlžené okno malovat,
v myšlenkách zpět se vracet.

Žiješ svůj život, já také jen svůj...
řekni to, prosím,
chvilku stůj
tohle už dál nejde..zblázním se..
vlastně
tobě na tom už asi nesejde…
/Bylo by ti to jedno…?/

Ničíš mě, snad to nevidíš?
Bojím se, hledám další skrýš.
Jak ukrýt se před láskou…
Možná…brát to s nadsázkou…
/Proč zrovna ty?/
Pár komplimentů nelze nazývat láskou.
Černé růže v mém srdci kvetou…
změnil bys můj život..
Jedinou větou…
/Kdybys chtěl/

Nechci se vnucovat, nebo snad prosit.
Nepřijdu, až se ti to jednou bude hodit.
Pak si možná vzpomeneš…Pozdě..
Poznáš, co to je zlomené srdce,
jako já za ten čas…jizvy zůstanou,
nezamrazí je mráz….
/Ve tvých očích/

Sluneční brýle se mlží,
lesk očí pod nimi uvidíš ztěží.
Slz bylo dost…
Už ztratili jsme dětskou nevinnost…