Báseň večera

Na skonu každého dne,
Kdy prázdná temnota se snáší.
Každý svět se neustále hne,
Avšak smutek a pusto se životem vznáší.

Tvá přítomnost mi dávala štěstí a radost,
Byl jsi přítel nejbližší.
Nyní však ukazuješ, jak mě máš dost,
A já se stávám tvorem nejtišším.

Života štěstí je jen vrtkavá hrana,
Jednou stojí, podruhé padá.
Chtěla bych jen klid a mír,
Tebe za druha zase mít.