Zlomil jsi

Křídla, krásná a mohutná, bílá jako sníh.
Křídla, jemná a radostná, jako Tvůj smích.
Křídla, co dávají poznání, najednou zmizela.
A již nevzletí.

Křídla, co létala, vysoko nad zemí.
Křídla, co ptáčatům nabízí zázemí.
Křídla, perutě ptáků nebeských.
Teď smáčena jsou krví.

Křídla, útěcha slabých a bezbranných,
Křídla, opora těch, co běh neznají.
Křídla, mají rozměr a přitom tvar.
A někdo je zmařil.

Zlomil jsi, a nelituješ.
Zlomil jsi, neběduješ.
Zlomil jsi, vrahu perutí.
Zlomil jsi, už nikdy nevzletí…