Zbloudilá duše

Dívce krví barví se džíny
o pocitu přátelství nechá si zdát
v dálce je slyšet hlas meluzíny
už chudák nemá pro koho se smát.

Na nebi hvězdičky svítí
v uších zní sliby co jsme ji dali
usychá jak luční kvítí
pravou tvář její jsme nikdy nepoznali.

Dušička samotná bloudila světem
My smáli se ji, že jiná se zdá
Její nářky pak plynuly větrem
A poslední chvíle byla tak zmatená ...

Nechali jsme chudáka tady se trápit
necháme ležet ji samotnou
my nechali smrtí ji lapit
už i ty verše zní prázdnotou …