Z nebe šeřík

Mnohokrát lepší jediná kapka,
než převeliké moře smutných slz,
kdy mezi důlky očí,
nedostupnou krajinu tvoří.

Bez slz není významu smutku,
kdy srdce ledová pěst v sevření drží,
jen nádech z úst nám cizím,
zahřívá zárodek něčeho jinačího.

Vždy nad hroby v mohylách poklekneme,
s věncem kol hlavy, věncem šeříkovým,
pro pocit soucitu s duší nám odešlou,
dáváme najevo smutek s úsměvem na rtech.

Páč z hvězd do našich vlasů z nebe se snáší,
šeřík až po okraji květů zlatý,
za bolest a za vše cizí v našich duších…