Bloudím...

Bloudím šedou ulicí sem a tam
sem zabraná do svých chmurných myšlenek
Nikoho kolem sebe nevnímám
vypadám štastně-jen navenek

Uvnitř však celá chřadnu
Už smát se snad ani neumím
Jako ruže pomalu vadnu
Do své samoty se ponořím

Jako bych nežila
Jako bych se smát pd srdce už ani neuměla
jako bych se světem sotva plazila
Jakobych se uvnitř kompletně shroutila

Nebaví mě dýchat,vnímat vuně světa
jsem otupělá vuči znakum života
Jakobych tu snad už byla léta
a všechno už dávno znala a zažila

Možná proto přemýšlím ted o smrti
Nejsem si jistá jestli chci vážně umřít
Kdo další mě ještě v životě rozdrtí?
Bojím se že už vážně nechci žít...