Tma

Tma

Město usíná do zamračený tmy
světla už dávno nesvítí
do oken se lidem vkrádají sny

Ty sama uprostřed tmavé noci
dál kráčíš tmou bez pomoci
cítíš jak strácíš dech svůj
za tebou někdo jde tak nestůj

Kam až dohlédneš vidíš jen
mraky, tmu a nebe
utíkej, utíkej odtud
anděl strážný neochrání
ne tebe ne tebe
takový je osud

Po těle šrámy od větví
když utíkala před smrtí
na tváři stopy po pláči
nemohla dýchat pod dlaní

Co jí ten vrah udělal?
Za co mohla, zbitá bez viny
On do krve otrhal
její lístky okvětní...