Nemocniční tajemství

Jak zvláštní byl ten sen
Vystupující z bílých stěn
Klid mysl náhle zaplavil
Strach bez boje se vzdal

V pokoji na chvíli zastavil se čas
To když zazněl z dálky čísi hlas
Neslyšně přistoupil blíž velectěný host
Propuštěn byl tak mohl přejít padací most

Tiše slzy dívce po tváři kanou
Byl jejím mužem ona jeho ženou
Před lety sbohem v kostele mu dala
Na nemocničním pokoji tiše si ho vzala
.
.
.
Tolik radosti na její tváři nikdo dlouho neviděl
Ani to zklamání když bez ní do tmy zase odcházel