Definitivní červeň

Nad městem výpary z továren. Zaberou celé horizonty.
A za obzorem zčervenalým jen stroze hledí oko sondy.
Ta červeň...
Jak definitivní, osudy těchto zvláštních strojů.
Tak neochvějně zpracovávat tisíce věci a postojů.
Ty řvou svým mocným mechanizmem,
Jenž nezná slabiny a meze.
Není to člověk ( má - li duši )...
Možná by chtěl být něco mezi.
V té mechanické symbióze, krvavých západů a prachu,
Ten velikán, co umí všechno, se nečekaně dočkal krachu.
Udělat chybu prý je lidské
A co když je to vina stroje stroje?
Selhání mašiny je jasné - být člověkem krásně boli