Strach

Otáčíš se do tmy a sleduješ každý jeho krok,
a jeho tvář je jasná, září jako prorok.
Tvář poněkud vybledlá, lehce se do ní vkrádaj stíny,
jdeš teď jako bys měl pod nohama miny.
Stejně tak opatrně jako jdeš i žiješ,
a na růžový sklíčka si šťastný konec maluješ.
Oči podlitý krví a rozpraskaný rty,
kdyby jsi nepromluvil ani bych nevěděla, že jsi to Ty.
Tak dost, musíš už zase začít žít,
přízraky minulosti už za sebou nechej být.
Pojď zase mezi lidi, pojď zase mezi nás,
slzy, smích...všechny jizvy vyléčí jen čas.