Neživot

Neživot

Za vidinou štěstí já z kůží šla na trh.
Nikdo ji nechtěl, já vrátila se s prázdnou.
Pak přišel někdo, kdo vidinu roztrhl.
Nemám už sen, ni představu žádnou.

Můj osud ve hvězdách je dávno napsán.
Chtěla jsem ho změnit, chtěla jsem lásku.
Skrčil se najednou prst, jenž mi byl podán.
Budu zas chladná, na očích černou pásku.

Mě je souzeno lásku všem jen dávat.
Není tu není, kdo by ji chtěl dát i mě.
Vždycky budu z dálky všem mávat.
Nakonec pohltí mě ta černá hlína země.