jako vítr
do končin
marnotratných zítřků
odvlát bez povšimnutí
ke koncům začátků
nakonec světa
kde znají
jen pohádku
letím si
lehce
konečně
pryč
nechci jen věčně
sbírat slzy
nechci
aby mě někdo znal
chci daleko
k útesům
kouzelných skal
kde vlny tříští
špatné světlo
o skály
všedních dnů
oči si slzou
mnu
vytvářím slané moře
a sladký pláč
život je štěstí
my jsme jen - hráč -
nebudu se proč zas ptát
odpověď má každý svou
otázky ať odplynou