Odkazy

A tak tečou dál ty odkazy z minulosti,
a stejně se propadám do vlastní lítosti,
/hlupák/
už asi navěky jsem v tom ztracený,
vše jen obraz zrcadlem mi vrácený.

Mi připomenout musí,
co se mi tak hnusí.

A to, že stojím sám, na rozpadlý cestě,
ztracen ve snech o té nevěstě,
kterou k oltáři jiný dovede,
jsi tak krutý prokletý osude.

Co otáčíš mě v marnost,
a s roztrhanou nadějí, na cáry,
ubohé své vykřiknout,
láry fáry.
/do světa bez uší/