Tu Fu

Tu Fu

Verbíř ze Šihajo

Klesalo slunce. Chtěl jsem právě
Spát.
Šel sivý mužík prašnou ulicí:
Na vršku zdi sed,pusté vesnici
A ty chceš muže? Tady? Blázníš
Snad?
Zde jen mé vnouče v stínu matky
Stojí.
Hlad mají oba. Pro nahotu svoji
Z polního kvítí pletou sobě šat.

Můj přepis...

Matka děti těžce žijí
Ulicí jde mužík sivý
Verbíř přišel si pro muže
A smutek tu nic nezmůže
Jako kdyby nestačil smutek …
Ještě ten hlad kéž by utek
Smutná žena je
A muž její bojuje
Do vísky přišel soumrak
Kéž přišel by sem zázrak
Žena návratu se nedočká
Jenže chudoba ta nepočká
Žena dívá se na dítě
A připadá si jak jehla bez nitě
Země je smutná
Země je tichá..