Rudá růže

Rudá růže

Rudý květ nesoucí na rukou
černé jsou mraky plující oblohou.
Rudá krev stékající po tvářích,
slunce, které se nikdy nerozzáří.
Trnů růže plný svět,
avšak nikde žádný rudý květ.
V srdci tkví se hluboká jizva,
růže v rukou sevřená,
bolest trnů bodající,
žal ten co je neutichající.
Krev potoka,
světem se rozléhá ta stejná sloka:
„Jsou růže bez trnů
nebo trny bez růže?“
A zase ty mraky plující oblohou
nechápavé děti hrající si u červeného potoka,
slzy padající jedna za druhou,
bolest vyčnívající z každého vyděšeného oka.
Ty trny vystupující z kůže,
už není žádné rudé růže.