Zrůdy
Zrůdy
v korunách třešní ptáčci se honí.
Hle motýl přistál na květu
a jeho nektar saje,
člověk ten dělá neplechu
a bez pravidel hraje.
Motýl i květina pod palbou umírá,
lidé si válčí a lásky ubývá.
Spadne sem napalm a ptáčci uhoří,
proč lidé jsou bezcitní netvoři?
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Ježiš, to je hrozný...jako je to pravdivý, ale děsně napsaný...U tebe, když se něco nerýmuje, tak to není poezie. Toto se rýmuje, ale zas to není poezie pro mě...Poezie pro mě znamená také krásu slov. Jistě, dá se psát i realisticky (což také občas dělám) a tam už jde krása slov stranou, ale myslím, že v realistických dílech by měla být třeba špetka ironie, která by nahradila chybějící. Tvé básni chybí štáva, je to jen neokořeněná realita dána do veršů.
28.01.2006 00:15:00 | Odváté zrnko popela
Bráško:o)už ses zase koukal na zprávy? Myslím, že je ale dobře, že z tvých básní člověk cítí, jak toužíš křičet, protože být němý do konce života...žil bys vůbec? Mám tě ráda, opatruj se mi, pa Sun
06.10.2005 12:11:00 | Sunny
Ale nejsou, jdi si prohlédnout nějaké obrazy, poslechni hudbu. čti na Literu i jinde......Podívej se na maminku, když kojí, babičku, když vypráví pohádky, tatínka, když leze s dětmi na strom.
Přečti si nějaký zamilovaný dopis, podívej se, jak se dva líbají.... A copak Ti musím radit?
"Zkus se podívat,
srdcem se podívat." (Cecilka)
Ale zpracované je to moc dobře.
06.10.2005 07:35:00 | Písnička