Úsměv

Na fotce úsměv, tvář jako obrázek,
kéž čas by šel vrátit, dal mi ji nazpátek.

Za prudké bouře, stala se nehoda,
brzda po mokrém asfaltu drásavě skřípěla,

Cassandru náraz, odhodil stranou,
řidič ujel, skryt vodní záclonou,

ležela na zemi, ztěžka dýchala,
moje jméno v bolestech volala,

s dešťovými kapkami, krev se mísila,
Cassandra žalostně o pomoc prosila,

Schody Motola, běžel jsem po třech,
cítil jsem strach, až uvnitř v útrobech,

hleděl jsem na ni, skrz tlusté sklo,
jít za ní se ještě nesmělo,

dlouho to trvalo, skoro jsem šílel,
než konečně doktor dveře otevřel,

Ležela v pokoji, dech se mi zrychloval,
když jsem její ruku do svých schovával

"Elliote," šeptala,
stěží při tom dýchala,

roztřesený úsměv, na rtech jí hrál,
poslední pohled jsem jí věnoval,

zavřela oči a poslední vzdech,
zpíval mi o jejích citech,

hořce jsem plakal, sbohem jí dal,
stále ruku držel, tělo objímal,

Poslední polibek, poslední dotek,
Zatracen buď, kdos tohle proved!

nový hrob na hřbitově byl,
zlomený chlapec naň květiny položil,

Už je konec, neměl proč žít,
žádný důvod už nikdy nebude mít,

ni jeden z nich se nedožil stáří,
dva hroby v západu slunce září,

Elliot oprátkou našel svůj konec,
život svůj zatratil pro pbodavou bolest