Mimo naše snění

Jsem temno temná, jako černozem.
Jsem posedlá ďáblem, zaplavena zlem.

Nejsem již tak čistá, jak ta úrodná půda,
Jsem to, čeho se bojíte. Bídná hnusná zrůda.

Tam, kam vkročí nohy mé,
Zůstane jen bída a strach,
Tam, kam pohled můj dohlédne,
Budou sbíjet hroby po svatbách.

Tam, kde ruka má zavadí o ohradu,
Již nebude úrodného roku v sadu.
Ten, jehož ruce se dotknou mých pěstí,
Opustí ho jeho duše i nešťastný zbytek štěstí.

Já jsem zlo, to, bez něhož už není světa,
Jsem jako mor, jenž zžírá lidi dlouhá léta.