Marné naděje

Obloha pokrytá děštivým plátnem,
tak jako každý den,
slzy nebes
až na zem dnes dosáhly.

Krajina s místy zbytků sněhu,
a dotýkat se ho,
je už přísně zakázáno.

Hvězda vytáhla první světlo,
do tmy,
ztrácí se pomalu vjemy a sny,
schované pod víčky.

Pár kapek deště ochutná,
až tam,
kde raději je jen sám,
kde přežít může a má,
kde to jen on zná.

Křik rváče,
v utopené naději,
propuká v usedavém pláči,
ale přesto vítězí
zase slzy marných nadějí.