Konec

Sedávám při měsíčku,
na kameni studeném,
s tváři od úsměvu trošíčku,
vyryto jest jméno mé.

Kde dříve les se skrýval,
dnes jen položen koberec,
kousíček dále býval mýval,
asfaltem byl pohřben pokrytec.

Studánka jasná a víly zkažené,
svojí písní žebráky lákaly,
dnes jen na tom místě vrty naftové,
proto, aby písty od aut písně zpívaly.

Červený to kříž na boku,
sviští si to námrazou ledovou,
v dálce budova plná pokroku,
pohřeb a převozník s rukou kostěnou.

Sedávám si takhle při měsíčku,
na nebe se dívám,
s očima od slz trošíčku,
svůj konec na kameni vídám…