Hrál Jsem Městu

Hrál jsem nočnímu městu balady
Utíkal jsem do sklepů a do věží
Měnil melodii podle nálady
Nikdo neposlouchal, co na tom zaleží

Stál jsem ve sněhu až po kolena
A vracel pohledy do tmy černé
Za mostem čekala malá to žena
Kousaly mně do srdce pohledy věrné

Nastoupil jsem do prázdné to tramvaje
Čekal, že řidič bude mítí křídla
A odveze mně pryč z města přímo do ráje
Do toho dokonalého, bajného sídla

Však vystoupil jsem na duvěrně známé ulici
A vyšel cestou přímo ke mně domů
Byl střízlivý, přesto cítil se jako opici
A drápaly mně holék oruny stromů

Doma je ticho a tma černočerná jen
Na zdech zdraví mně žena malovaná
Zase protrpím noc a prospím bílý den
Sám uprostřed to je ale podívaná