Dívka beze jména

Na kolejích stála bytost,
celá smutná, snad ztracená,
neskrývala svojí lítost,
uplakaná dívka bez jména,

Z očí stékaly jí slzy,
plakala a stále plakala,
jen ten pouhý pohled na ní mrzí,
na vlak tam snad čekala,

Ale ten vlak stále nejel,
ona chtěla , aby jí přejel,

Chtěla zničit všechen žal,
co jí její život dal,

Už nemohla cítit vinu,
už nemohla, ze svých činů,

Její stesk ji unavil,
v nebezpečí jí postavil,

Na kolejích pořád stála,
chtěla umřít, jen se bála,

Co bude až život ukončí?,
další tělo?a její trápení neskončí?,

Nebo snad prázdno,kterého se tak bojí?,
vážně tohle za to stojí?,

Pod krásnými lokýnky,
tam někde hluboko v hlavě,
skrývaly se vzpomínky,
ty vzpomínky co ji ničily právě,

Přemýšlela nad událostmi,
které chtěla, aby se ani nestaly,
nad závažnými věcmi, ale i nad hloupostmi,
tiše se na ní smála smrt z povzdálí,

Copak jí ta dívka udělala?,
snad jí přeci něčím nenaštvala,
vůbec si jí nevšímala,
tak proč ona jí všechno vzala?,

A proč chtěla vzít i jí,
marně ta dívka hraje , že se nebojí,

Marně slíbila, že vše dozná,
neupřímnost, přeci smrt pozná,

Pršely dešťové kapky z nebe,
na druhé straně vlak už jede,

Dívka snad ztratila všechen styd,
svlékla si všechno oblečení,
tohle znamená rozum nevlastnit,
copak jí v tom dešti zima není?,

Dívka se chtěla vykoupat,
celé dny chodila a tak to nestihla,
smrt se snažila na ni nekoukat,
varovat ji proto nestihla,

Dívka si chodila po kolejích klidně,
cítila se šťastněji,avšak taky bídně,

Vlak se rychle plížil,
ona ho snad neslyšela,
vlak se k ní blížil,
rozumem vážně zrovna nesršela,

Celá veselá,
mezi kolejemi skáče,
tohle ani smrt nechtěla,
a to málo kdy pláče,

Když to viděla zařvala na ní,
však to už vlak byl přímo za ní,

Dívka se pomalu otočila, byla celá zpomalená,
lokomotiva jí přejela, hloupá dívka beze jména!

Není to tím , že nechala rozum stranou,
prostě jen neměla navybranou,

Jednou už přeci umřít chtěla,
smrt jí to slíbila,udělala to co chtěla,