Cenný brek

Osud psal roky tvého života,
kterým prostoupila samota,

Plakal jsi, nudil ses,
zradami učil ses,

Avšak k čemu tolik breku?
námahy a vzteku?

Tvář ti smáčí ,
řeky pláčí,

A kdo je po nich usuší?
tak to nikdo netuší,

Nikdo se na tě nevydrží dívat bez hněvu,
protože nedohnal tě k úsměvu,

Nechceš patřit mezi ty nudné loutky,
co jak na povel zvednou koutky,

A když na ně někdo ječí,
bezúspěšně, hloupě brečí,

Tvůj brek má přeci větší cenu,
patří srdci zlomenému,

Patří duši bezcenné,
trosce, holce zničené,

Patří tvojí rodině,
jenž uráží tě jedině,

Jak uzdravit všechny rány?
co ti byly darovány,

Vztekem?
to ne, radši brekem,

Sice se nic nevyřeší,
vůbec tě to nepotěší,

Ale se slzy přijde útěcha,
která vzbudí duši člověka,

Rozerve ty řemeny,
v kterých byly tvoje city vězněny,

A mít jen šanci být zas spolu,
vidět slzy tekouc dolů,
stihla by jsi prohnaně,
pochytat je do dlaně,

Mohla bys je prodávat,
neměli šanci by ti nadávat,

Kdo by nechtěl cenné slzy?
zahnat okamžiky hrůzy?

Snad jen blázen který nevěří,
ža cennost slz se také měří.