Kde je?

Škoda marných slov,
jak život prchá,
v nekonečný lov,
duše tě stíhá.

Tam není poezie žádná,
v prokletých srdcích,
jen tma četná.
Jak popel je černá.

Prázdnota marná,
ach ta slova prázdná!

A já nechci ani jít spát...
Nemám spánek rád!
Proč?

Kam se probudit?
V den, kde všechno zahodit?

Tohle je konec,
zdlouhavý a temný,
je toho celej hrnec,
tolik se to nevaří.

Jenom ta pára,
pomalu dusí,
zabitá víra,
světu se hnusí.

Je to tiché umírání,
nikdo to neví,
nikdo tomu nezabrání,
komu to jen poví?

A kdo si ještě na uších nesedí?
Snad já? NE.
Jednou přijde báseň poslední,
pak se všechno rozplyne.

Nic tu nezůstane.

Kde je teď, ta naděje?

___________________________________

Sníval jsem o lepším životě,
o nás o mně o tobě.
Však v temném koutě,
spíme jak v hrobě.

S otevřenými víčky,
vidíme, co vidět nechcem,
oběti jedné hříčky,
co nazvala se osudem.