Zánik a Vznik Andělů

Když oheň všechno na prach spálí,
a voda žhavé uhlíky zchladí,
co zbude nám lidem pozemským?
A co jim? Andělům s darem nebeským?

Když zbude jen mokrý popel,
duše klesá do vroucích pekel.
Lidé pláčou, andělé sténají,
proč se lidé temnu tak rychle podají?

Lidská těla v popel se mění,
krev s duší propadne v zatracení.
Lidé na zemi na přítele zapomenou,
andělé však vidí bránu plamennou.

Když anděl na Zem vstoupí,
pozemskou záštitu tím koupí.
Pomáhat lidem je jeho úkol,
jen nedaří se jim to vůkol.

Jakmile přijme záštitu Země,
musí se vzdát království Nebes.
Krutý to osud k nim je,
za to, že lidem pomáhají zde.

Andělé vedou lidi k očištění,
ale prach málo na zkaženosti tím změní!
Posel naděje, života se musí vzdát,
nesmrtelnost svou zpět odevzdat.

Bohužel lidé se změnit nedají,
v temnotách duše si libují,
ale i tady jsou ty lidské zázraky,
jejichž duše vyhnou se peklu i očistci.

I když jejich těla oheň spálí,
a voda ostatky splaví,
tito lidé dobří, zemřelí,
stanou se nebeskými anděly.

Tenhle koloběh je snad věčný,
bohužel svět bude navždy temný.
Proto tu jsou spásní andělé,
aby dali naději duši zemřelé….

.D.