Konečná stanice?

Do vlaku nastupují všechny možné pocity,
od nenávisti po lásku ke cti,
průvodčí kontroluje všechny bolesti,
ty vidíš u lidí ty těžké pohledy,

přemýšlíš jestli vystoupit by se dalo,
zda lze zapomenout na všchno co se stalo,
jestli bolest v srdci není málo,
a to co se ti kdysi zdálo,
je už dávno pryč..

Najednou objeví se neznámý starý pán,
"mohl bych se přidat k vám?"
zeptá se tě náhle,
ty kývneš a prohodíš:"ano pane"
..

Náhle podívá se na tvý slzy,
ptá se co rozesmutní tvý oči tak brzy,
ty povíš mu své trápení,
a on taky potom vypráví...

náhle zastaví se vlak a ty koukneš z okna,
zase tam na tebe čeká... zas a znova,
ty chtěla by jsi vystoupit,
a všechnu bolest potlačit,
máš pár minut na rozmyšlenou,
pak vlak pojede tou trasou známou...

ohlídneš se naposledy a pak se vlak rozjíždí,
ty vidíš, jak tě opět vyhlíží,
ale nemůžeš vystoupit,
protože vlak už se rozjel,
a ty nemůžeš slib jen tak porušit,
někdo tě k tomu totiž přimněl...
..
.
-
.
.

Tak kde je ta konečná stanice?
já ptám se tě...