Bezmoc

Slzy ze skla, němý hlas,
slova v písku rozsypaná,
víru spláchl-spláchl čas,
honí jej těla udýchaná.

Rty v úšklebku usínají,
a těžké slzy na polštáři,
do látky se prostrkují,
a tlačí rýhy v tváři.

Výkřiky těla beze zbraně,
rozklepané sněhové ruce,
krčí se tělo na dně samém,
u kolenou tiskne si srdce.