S zeleným odstínem někde pod prahem kůže

hvězdy v očích
padající paprsky slunce
tak hřejivě mě nabádá
o třpytu rosy kapek..
ve vlasech
nabádá
mluvit o věcech
jako padání vody

nutí mě číst
z prstů osudy
za sklem
za okny
se směje

jak nesnesitelná
parodie na neštěstí

moje přítelkyně
tak tiše vyřezaná do jantaru

ty jenž jsi
dokázal pohnout zdí
pouhým nádechem
svých lidských prstů

zářící proroku
na pokraji stáří

ty jenž jsi obrazem všeho
jako podprahové citáty
o těžkosti lehkého bytí

ano, i my jsme četli osudné řádky pod lavicemi
jako toužící zvířata
po krvi seslané nebem

jste
soběstačná slečno
tak osudná ve svém pohledu
slečno
vy jste chudinka
čekající na otázky

podprahově uždibuju trochu smůly
podprahově
přepočítávám skutky
jako částečky prachu

jsi nestálým
šepotem v uchu
větře
jsi mou berlí
ve starém mládí

s odstínem zelených polí
tichém ve svém pláči

zase jsme se chytli
neskutečně
zasekli v okamžiku
pokoutním uměním
jsme mluvili lidské skutky

jsi
omluvená
svým vodním původem
zobrazená uhlem
jako popel ohněm

hořící
loutka..